Začněme tím největším prohřeškem:
Ross Hedvíček publikoval článek, který se tvářil jako zcenzurovaný Respektem. Celé to ovšem mělo jeden háček. Text takhle byl již od začátku. Respekt do něj nijak nezasáhl, vše udělal sám autor.
Rekonstrukce:
- Autor se do systému přihlásil ze svého počítače v 16:27. Poté rozepsal a publikoval svůj "zcenzurovaný" zápisek.
- Publikován byl nejpozději v 17:28, kdy přibyl první komentář.
- Cenzorský zásah by tedy musel proběhnout někdy kolem páté hodiny.
- Ovšem na jeho účet proběhla přihlášení pouze z jeho počítače.
- Já se do svého adminského účtu přihlásil v 15:48 a poté až v 18:38. Prokazatelně jsem byl offline a pobíhal po brněnských vánočních trzích.
- Nikdo jiný než Ross Hedvíček to tedy být nemohl.
Nařčení z cenzury bylo tedy od začátku vymyšlené. Tato úmyslná dezinformace je hlavní důvod, proč nehodláme autora podporovat.
Jak napsal jeden čtenář v komentáři (bohužel již nedostupném, neboť pan Hedvíček diskusi zrušil):
"To si tady bloggeři s vámi můžou
opravdu dělat, co chtějí? Napsat fabulační článek, křivě obvinit
administrátora z cenzury a pak ho pomocí šikovně vymyšlených kroků
donutit, aby mu zobal z ruky? Není to pod Vaši úroveň se zodpovídat
takovému vychc*****?
Jan Pokorný"
Takové jednání je opravdu nepřípustné. Aby byla zajištěna kvalitní diskuse na blog.respekt.cz, autoři se při registraci zavazují, že budou dodržovat Kodex. Úmyslné šíření nepravdivých informací je jeho velmi závažným porušením.
S panem Hedvíčkem bylo problémů více. Opakovaně zrušil diskuse k článkům, které byly určeny k publikování na homepage blog.respekt.cz. Změnil vyznění článku,
aniž by čtenáře informoval. S některým podivným chováním ani Kodex
nestihl počítat: například systematické rozesílání odkazů na články
lidem, které to nezajímá. S fakty pracuje pan Hedvíček velmi volně. Například mi kladl do úst výroky, které jsem nikdy neřekl (že čelím nějakým záhadným tlakům vedení a další utkvělé představy).
U článku pana Hedvíčka jsem si také všiml opakovaného hlasování o kvalitě článku (tzv. karma). Rozhodně netvrdím, že pan Hedvíček v tomto případě podváděl. Nemusí s tím mít nic společného. Karmu mohl zvyšovat např. někdo s přístupem k jeho počítači. Na tento fakt jsem autora upozornil. Pan Hedvíček řekl, že prý pro sebe hlasoval jednou a zbytek byla jeho dcera. Když se toto jednání opakovalo, musel jsem zasáhnout a autora vyřadit z žebříčků, neboť by to bylo nefér k ostatním autorům.
Možná namítnete, že Ross Hedvíček měl i tak vysokou karmu (v celkovém pořadí bloggerů byl toho času druhý). Ano, ale pravidla mají platit stejně pro druhého jako pro dvacátého. Sedm podezřelých hlasů z jedenatřiceti, tedy zhruba čtvrtina, bylo nepřípustné množství.
Je mi jasné, že pan Hedvíček nabyde dojmu, že ho vyhazuji kvůli tomu, o čem píše, a neuvědomí si, že je to kvůli tomu, jak se chová. Nenapadá mě jiný způsob, jak ukázat, že žádné paranoidní představy o cenzuře nejsou na místě, než že sem na závěr vlepím některé citace z textů z jeho blogu, které se týkaly vlastníků Respektu a někdo by mohl mít pocit, že pravým motivem je tyto texty skrýt. Ale to je těžké. Se zastánci teorie spiknutí se těžko argumentuje. Jakýkoli argument je pro ně leda dalším důkazem…
Panu Hedvíčkovi se jistě stýskat nebude. O našich bloggerech (sociologovi, doktorandovi z japonské univerzity, ekonomovi, lékaři, studentovi politologie a dalších) řekl, že to jsou "pologramotní jedinci". Stýskat se nebude ani stálým čtenářům blog.respekt.cz. Pan Hedvíček naprosto suverénně vede i žebříček autorů, se kterými jsou čtenáři nejméně spokojeni.
Hodláme na blog.respekt.cz dávat prostor kvalitním autorům, kteří se chovají fér. Ztratil jsem naději, že by se k nim pan Hedvíček mohl řadit. Pokud patříte mezi jeho čtenáře, o jeho texty nepřijdete. Jistě bude pokračovat na svých dalších blozích. Můžete si též koupit jeho novou knihu. Možnost vyjadřovat své názory neztratil. Pouze už nevidím důvod, proč podporovat jeho psaní.
***
Pár citací z blogu pana Hedvíčka pro zastánce teorie spiknutí:
KAREL SCHWANZENBERG – RAKOUSKÝ BANKROTÁR – NEJBOHATŠÍ CLOVEK CESKÉ REPUBLIKY!!! Bankrotári a dlužníci ve vysokém postavení, tedy vetšinou lidé orientovaní na úspech ve hmotném svete, kterí by meli podle svého presvedcení v prípade bankrotu nejvíc co ztratit, byli už tradicne nejsnadnejší koristí komunistických tajných služeb. Ty pak mely pouze jedinou starost: Udržet je tesne nad hranicí bankrotu co možno nejdéle a mezitím na ne získat dostatek dalších kompromitujících materiálu… Ke svému dnešnímu, jiste zaslouženému majetku, prišel KAREL SCHWANZENBERG podle neoverených informací na základe dohody s Václavem Havlem. Tomu mel nabídnout zpusob, jak získat zpet nekteré rodinné majetky Havlu, konfiskované za kolaboraci a to predevším Lucernu, za což požadoval pro sebe malickost – pomoc pri navrácení schwanzenbergských majetku v Ceské republice. Jak možno z výsledku i další spolupráce obou stran soudit, zrejme se k oboustranné spokojenosti dohodli… Tomu napovídá i složení NADACE DAGMAR A VÁCLAVA HAVLOVÝCH, kde krome Schwanzenberga potkáme i dobre známé bankére Josefa Tošovského, Pavla Kavánka, dále Jirinu Šiklovou aj. Karel Schwanzenberg je však mužem velkého sveta a velkého využití. Podle zatím neoverených zpráv byl v 80. letech nekolikrát v Sovetském svazu. Možná to má nejaký vztah k už dávno spolehlive prokázané skutecnosti, že vídenské residentury KGB a GRU doporucovaly z hlediska bezpecnosti svým dustojníkum domlouvat si své schuzky se svými agenty v prostorách Schwanzenbergského paláce ve Vídni. Nepochybne pro to existoval pádný duvod. Jiste není náhoda, že i své schuzky se zástupci CIA situoval KGB práve do prostoru Schwanzenbergského paláce. Stejne tak není náhoda, že si Karel Schwanzenberg, podle západních kritérií neschopný podnikatel, financuje ze snadno získaných ceských majetku své vlastní informacní a vlivové nástroje, shodou okolností hodne sametove levicové: napr. už nám dobre známý RESPEKT a snad ješte levicovejší LITERÁRNÍ NOVINY Jakuba Patocky. Role Karla Schwanzenberga pri dosazení generálního reditele verejnoprávní televize Mgr.Dušana Chmelícka, syna posledního krajského nácelníka StB Prahy a Stredoceského kraje plukovníka Antonína Chmelícka, který hrál duležitou roli v událostech „sametové revoluce", je popsána v NN 01/2001: „TELEVIZNÍ PODVOD: SVOBODA SLOVA JEN PRO SOUHLASÍCÍ!!!".
***
ZDENEK BAKALA, ZIELENIEC, SCHWANZENBERG, ŽANTOVSKÝ, TOŠOVSKÝ, MLÁDEK…
Pedro PICK je velice blízký spolupracovník dalšího pravdepodobného agenta rozvedky StB/KGB a „muže HRADU" Zdenka BAKALY, zakladatele nové politické strany S.O.S., na kterou už údajne dorazili 2 miliardy Kc z Moskvy… Ten „shodou okolností" pusobil v urcité dobe práve v bance Credit Suisse First Boston… Ke Zdenku Bakalovi, kterému jsme se už podrobne venovali v NN 16/2000: „OPERACE LÍPA", na doplnení zatím jenom tolik: Podle casopisu TÝDEN c. 36/2000, strana 24 – 26, kontrarozvedka BIS údajne vede na Zdenka Bakalu svazek z nehož vyplývá, že: „BAKALA JE NEJSPÍŠ AGENTEM RUSKÝCH TAJNÝCH SLUŽEB, NASAZENÝ JAKO TZV. NELEGÁL. AUTOR TO VYVOZUJE Z PRÝ NEJASNÉHO PUVODU BAKALOVÝCH RODICU. „Z RAD OSOB ZNALÝCH PRÁCE ZPRAVODAJSKÝCH SLUŽEB NESE ŽIVOTOPIS BAKALY ZNAKY TZV. NELEGÁLA SOVETSKÉ ROZVEDKY", PÍŠE SE V „DOKUMENTU", KTERÝ JEHO ŠIRITELÉ VYDÁVAJÍ ZA UKÁZKU Z AUTENTICKÉHO SVAZKU BIS. „PODLE ZPRAVODAJSKÝCH ANALYTIKU OBSAHUJE KNIHA (MITROCHINUV ARCHIV) POPIS ELITNÍHO AGENTA KGB, KTERÝ BYL DLOUHODOBE PRIPRAVOVÁN A VŠECHNY ZNAKY VEDOU PRÁVE K ZDENKU BAKALOVI". PODLE „DOKUMENTU" SE BAKALA ZASLOUŽIL O VZNIK „KOMISE PRO CENNÉ PAPÍRY", SPOLUPRACOVAL S NEKDEJŠÍM ŠÉFEM KDU-CSL JOSEFEM LUXEM, ÚZKÉ STYKY UDRŽOVAL I S BÝVALÝM MINISTREM ZAHRANICÍ A MÍSTOPREDSEDOU ODS JOSEFEM ZIELENCEM, „HRABETEM" KARLEM SCHWARZENBERGEM, CI SENÁTOREM MICHALEM ŽANTOVSKÝM. „K DOBRÝM KONTAKTUM PATRÍ I NÁMESTEK MINISTRA FINANCÍ JAN MLÁDEK… ZVLÁŠTNÍ POZORNOSTI SE TEŠÍ BAKALOVY „DOBRÉ VZTAHY" S JOSEFEM TOŠOVSKÝM (TEN JE ÚDAJNE „JINAK SEXUÁLNE ORIENTOVÁN"). JOSEF TOŠOVSKÝ PROSADIL NA PRELOMU ROKU 1999/2000 PRODEJ CESKÉ SPORITELNY RAKOUSKÉ ERSTE BANK." NA OBRANU TOŠOVSKÉHO OSTRE VYSTOUPILY JEŠTE PRED ZVEREJNENÍM UVEDENÉHO MATERIÁLU LIDOVÉ NOVINY…" (Našim ctenárum v této souvislosti velmi doporucujeme analytický clánek v NN 01/2001: „CAUSA JOSEF TOŠOVSKÝ").