Nejdříve narušme představu, že románky blogů s PR agenturami mohou ohrozit důvěru lidí v blogy. Ztratí nevinnost, upřímnost, pravdivost. Podle jedné studie nejvíce lidí věří televizi (82 %), následují deníky (75 %), rozhlas (67 %) a satelitní televize (56 %). Blogům důvěřuje 25 % lidí. To nevypadá zrovna na bezmeznou důvěru v blogy…
(Krapet vás teď tahám za nos, protože zmíněná studie není zrovna kvalitní a paušální tvrzení "důvěřuju všem padesáti milionům blogů" může říct jen… ehm, budoucí nešťastník… Nicméně tvrzení, že blogy dostaly do vínku nevinnost a důvěryhodnost, neberme moc vážně.)
Příběh první: Prznění mravokárcem
PR agentura Edelman se vždy ráda prezentovala jako progresivní, inovátorský a čestný podnik. Mezi jejich zaměstnanci je například známý blogger Steve Rubel (63. příčka na Technorati; chudák se skandálem zřejmě nemá nic společného, ale schytává to ostošest a i já ho tu vláčím). A ukázalo se, že tenhle podnik se chová nečestně a nesportovně. Pro firmu Wal-Mart vytvořil falešný blog (neboli flog – František Fuka a jeho fflog prominou) plný "spontánní" podpory a nadšení pro Wal-Mart. Informace, kdo texty píše a kdo blog platí, se kamsi náhodou zakutálely…
Edelman se kál a omluvil se. Nedlouho poté museli ovšem přiznat další dva falešné blogy… Edelman reagoval v duchu své image: pochybyli jsme, ale už pracujeme na etických standardech (jako by nestačilo ctít kodex organizace WOMMA, jíž je Edelman členem…), vítáme vaše názory a nápady, jak nás polepšit. Zapojte se! Reakce byla často už velmi podrážděná: jakýpak složitý rady a principy, prostě přestaňte lhát. Dlouho budovaná reputace dostala zabrat.
Příběh druhý: Piš, mlž, mlč
Služba PayPerPost nabízí firmám, že za jistý poplatek se o nich bude psát na blozích. A láká bloggery. Už to samotné vadí řadě lidí. PPP avšak navíc nevyžaduje po bloggerech, aby ve svém zápisku napsali, že se jedná o zaplacený text. Některé nabídky přímo chtějí, aby se tam nikde nezjevilo slovo PayPerPost. Jason Calacanis to nazval rakovinou mezi blogy: takové jednání podle něj zdiskredituje pověst všech blogů.
A jsme zpět u české firmy. Aleš Miklík na Lupě píše: "V tiskové zprávě o kampani Michal Bláha říká, že 'nejsme honorováni, a tak zůstává zachován princip nezávislosti,' avšak od jiného blogera, zapojeného do kampaně, jsme se dozvěděli, že jedním z důvodů jeho souhlasu byl i 'sympatický honorář.'" Tak jak je to? Je-li Alešovo tvrzení pravdivé, je to pro mě důležitá okolnost a doufám, že Lupa nezůstane u této věty a podívá se na to blíž.
Jak je to IMHO INRI IKEA správně?
Samu spolupráci s PR agenturami či firmami rozhodně nepovažuju za prohřešek. Osobně bych se do toho sice nepouštěl, protože by mě to prostě nebavilo, nicméně pokud je to pro autora zajímavé, aťsi. Pokud chce, aby ho čtenáři brali vážně a nepošramotil si pověst, měl by zveřejnit všechny okolnosti spolupráce.
- že text nepíše jen tak, ale byl osloven či pracuje v rámci nějakého programu
- co z toho blogger má (zda je placen)
- zda musí ukazovat text předem
Zrovna tak PR agentura by se měla na sto honů vyhýbat falešným blogům. Chybějící transparentnost se může zle vymstít a nadělat víc škody než užitku.
A čtenář? Ten ať pochybuje vždy o všem.